Sloupek občanů

Sloupek občanů

čtvrtek, 26 listopad 2020 16:22

Přiletěla papírová vlaštovka …

Napsal(a)

vletí k vám oknem něco, co by létat snad raději nemělo,

někdo si vzpomněl, říkáte si, někdo na mě myslí

nebo je to zase jenom špás.

Tak či tak, když přiletí vlaštovka, hned je v domě veselo.

A tak jsem tu. Dobrý den, milí čtenáři.


Nevím, jestli u vás doma bude zrovna veseleji, ale ten úvodní text jsem si půjčila od zpěváka a textaře Vlasty Redla. Jeho písničky mám ráda a mnozí určitě některé také budete znát. Třeba Husličky, Ještě mi trochu zpívej a nebo - Vlaštovku. Jsou z CD – Pecky téměř všecky.

A k tomuto ročnímu období se i hodí. Myslím i trochu té hudby.

Ale abych se vrátila k té vlaštovce. První vlaštovku máme spojenu spíše s JAREM, ne PODZIMEM. A o Poslední vlaštovce jsme čítávali jako děti v čítance. A všichni víme, že vlaštovka je nejen stěhovavým ptákem, ale i symbolem domova. Proto si ji také námořníci dávali vytetovat jako znamení šťastného návratu před dlouhými plavbami.

Ale já vám mám od určité doby trochu problém. Nevím, kam se mám, já- jako vlaštovka - zařadit. Mám asi od každého něco. Hned vysvětlím proč.

Jistý vědec Schlegel už v roce 1828 rozdělil ptactvo do tří biologických skupin. Ptáci stěhovaví, stálí a potulní.

Tak to vypadá, že já budu mít v sobě kus stálosti, stěhování a asi budu i ten potulný ptáček. I když ještě pořád někde „poletuji“. V lesích, kolem řeky, mezi poli, tak tolik energie k letu stěhovavých ptáků nemám. Ale nějaká ta energie na sehnání potravy tu ještě je. A zimě se také přizpůsobím. Ostatně, kdeže loňské sněhy jsou. Vlastně, já už ani nevím, kdy byla krásná bílá zima. Tak, už v tom mám jasno a mohu se jako – vlaštovka – vracet k vám čtenářům častěji.

Když píšu tyto řádky, za okny prší. Konečně. A příroda se může po tom krásném Babím létu nadechnout, napít. Letošní Babí léto bylo hezké. Navzdory různým okolnostem, navzdory věčným nespokojencům, splňovalo všechny atributy, které mu přísluší. Poslední letní dny a první podzimní dny byly zalité sluncem, déle trvající sucho a teplo a také méně větrno, to všechno lákalo ven. Jen tak na procházku, nebo na houby. No, najít je v tom spadaném listí bylo už někdy trochu obtížnější, ale o to větší zázrak. Také jsem si pár těch zázraků – hřibů - přinesla domů. Ti, co seděly poblíž vody, to byly ještě pěkní krasavci, ale někteří poznamenaní dehydratací, vypadaly jako „zákazníci“ z hospůdky „ U Suchánků“. Naštěstí si dávaly ty poslední kapky ranní rosy na stojáka, tak byly alespoň v tom listí a spadaném jehličí vidět.

Babímu létu už ale odzvonily modré zvonky kolem cest a v trávě zůstalo pár červených hvozdíků – slziček Panny Marie, jak říkávala moje babička. Den se krátí a na nebi můžeme při jasném počasí zahlédnout Plejády (lidově „Baby) hvězdokupy v souhvězdí Býka. Možná odtud má pozdní léto svůj název. Možná i od bílých vláken pavoučků.

Je tu čas, aby skřítci zahradníci pořádně zalili, aby se příroda mohla během podzimních měsíců připravit na Zimu.

Ale já věřím, že nás čekají ještě pěkné slunečné dny a užijeme si i to Indiánské léto, které bychom si neměli plést s Babím létem. To totiž přísluší podzimním dnům a konci Podzimu, kdy listnaté stromy ozdobí pestrobarevné „indiánské čelenky“, pod stromy budou rozprostřeny pestrobarevné koberce a mezi větvemi se lehce zatřpytí pavučinové lapače snů.

Za okny se opravdu pěkně rozpršelo, náš kocour sleduje rozpustilé kapky, ale po očku i mne a každý můj pohyb. A já moc dobře vím, že jeho největší kočičí přání je, aby pršelo co nejdéle a jeho panička nevzala na záda svůj toulavý batoh a zase nezmizela. Myslím, že mu tohle přání mohu, dle předpovědi, splnit. Alespoň pro dnešní den. Já doufám, že až se příroda posilní, osvěží, nakoukne do našich domovů ještě občas sluníčko, nabídne nám své rámě a vytáhne nás ven do přírody.

Nevím, v jaké době, v jakém čase vás tohle mé povídání zastihne, ale přeji vám, abyste v každé době byli obdařeni klidem, nadhledem, vděčností, abyste v každé činnosti, pracovní i té odpočinkové, našli smysl bytí i žití. K tomu kousek té všední obyčejné radosti. A také ČAS - na své blízké, ale i na sebe. A samozřejmě – ZDRAVÍ. A třeba také trochu toho času na „povídání s vlaštovkou“. Možná u vás právě budou vonět posvícenské koláče, možná jablíčka a bylinky z vaší zahrady, možná že zavoní ještě houby z posledního houbaření.

Když podzim nabízí létu své rámě, tak chovej se ke mně jak ke starší dámě.

Jsem babí léto, které nic nepředstírá.

Až budu se brouzdat spadaným listím, stáří může být hezké, snad taky zjistím.

Vzpomínky uložím do nálezů a ztrát.

Když léto stárne, tak – babí – mu říkají.

Ještě chvíli zůstaň, já šeptám potají a přemýšlím, co si na památku přát…

když sama jen pár veršů můžu dát.


Krásné dny příští a někdy – na shledanou. Jana Matoulková

Více z této kategorie: « Když přiletí vlaštovka
Real time web analytics, Heat map tracking